Publikováno: 22-04-2007
Autor: Jiří Kliner

Naučná stezka JÍLOVSKÉ ZLATÉ DOLY

Kdy:
29. 4. 2007
Cesta tam:
8:03 - Neratovice (R 941)
8:38 - Praha hl.n. - 8:41 (Os 9031)
9:50 - Jílové u Prahy
1 hod 47 min, 73 km, 98,- Kč / 69,- Kč (zákaznické jízdné)
Cesta zpět:
16:06 - Jílové u Prahy (Os 9030)
17:18 - Praha-Vršovice - 17:25 (Os 9512)
18:22 - Neratovice
2 hod 16 min, 73 km, 98,- Kč / 69,- Kč (zákaznické jízdné)

Stezka byla zřízena jako doplněk stálé expozice Regionálního muzea v Jílovém u Prahy v roce 1988 a je stále doplňována a vylepšována. Je vedena většinou po polních cestách a přístupná po celý rok. Má dvě trasy, z toho jednu okružní, každá měří 4, 5 km. Obě začínají u kostela sv. Vojtěcha na Masarykově náměstí v Jílovém u Prahy informačním panelem. Jednosměrná větev končí v Kamenném Přívoze. Na jednotlivých stanovištích jsou panely s podrobnými informacemi.

OKRUŽNÍ TRASA: Jílové - Horní Studené - Jílové

stanoviště č. 1: Masarykovo náměstí
Střed města je památkovou zónou. Dominantami jsou radnice (14. st.), barokně upravená v 18. století a gotický kostel sv. Vojtěcha (13. st.). Pozoruhodný je dům Mince (č. p. 16), ve kterém do roku 1420 byl královský horní úřad, dnes sídlo muzea. Hornická obec vzniká od 13. století. Kolem roku 1350 povýšil Karel IV. Jílové na královské zlatohorní město. Po husitských válkách již nikdy nedosáhlo předchozí slávy. Dnes je Jílové centrem rekreačního regionu, má přes 3 300 stálých obyvatel. V letních měsících díky velké hustotě chat, zde pobývá přes 10 000 lidí.
stanoviště č. 2: U svaté Anny
Výklenková kaplička jedné z patronek horníků. Asi 100 m jihovýchodně býval důl Pepř (zpustošen husity r. 1420). Prostor dolu a okolí byl po staletí rekultivován, dnes je pokryt loukami. Z místa dolu je severním směrem pěkný výhled na město, jižně přes údolí Sázavy na kopce Středočeské pahorkatiny.
stanoviště č. 3: Odkaliště
V provozu 1953 - 1968, uloženo asi 420 000 t materiálu, jádro tvořeno stále plastickými šedočernými kaly. Bylo spojeno s úpravnou zlatonosných rud ve Studeném 300 m dlouhým nadzemním potrubím. Dnes zalesněná plošina, ukázka dobré rekultivace krajiny. Ve vodě odtékající do údolí na východě nebyly nikdy prokázány nadnormativní obsahy kyanidů, rtuti či jiných škodlivin používaných při získávání zlata.
stanoviště č. 4: Kocourské doly
Kocourské žilné pásmo se táhne od řeky Sázavy k jílovému. V průběhu staletí se v této oblasti těžilo na desítkách dolů. Tudy prochází i nejdelší štola jílovského zlatonosného revíru Starokocourská, jejíž délka je více než dva kilometry. Terénní nerovnosti v lese, nazývané pinky (nálevkovité prohlubně) jsou dokladem někdejší nehluboké těžby zlatonosné rudy.
stanoviště č. 5: Důl Pepř
Pepř byl hlavním těžebním dolem revíru v poslední etapě těžby v letech 1958 - 1968. V hloubce 150 m byl spojen s Bohulibskou jámou. Zde se vytěžená ruda vytahovala do úpravny, která za uvedené období vyprodukovala 1, 2 t zlata. Po uzavření dolů v r. 1968 se budova úpravny spolu s nově postavenými halami stala součástí závodu HAKI, který vyrábí lešení.
stanoviště č. 6: Vyhlídka Pepř
Okolí vrchu Pepře je zajímavé nejen jako produktivní zlatonosné území, ale i z hlediska přírodovědného a krajinného. Výhled jižním směrem na středočeskou pahorkatinu od Blaníku přes vrchy kolem Votic až po Chlum a Neštětickou horu u Neveklova. Z opačné strany kopce výhled na Brdy. Na vrcholu Pepře je vodárenské zařízení a telekomunikační věž.
stanoviště č. 7: Doly Šlojířského pásma
Nejslavnější zlatonosné pásmo revíru je možno sledovat od řeky Sázavy u Luk pod Medníkem až k Radlíku. Stopy po někdejším dolování jsou následnými rekultivacemi pro laika téměř zahlazeny. Často jedinými znaky dřívějších bohatých dolů jsou remízky v polích. Polní cestou je odtud výchozí bod okružní trasy naučné trasy vzdálen 1 km.

JEDNOSMĚRNÁ VĚTEV: Jílové - Horní Studené - Dolní Studené - Kamenný Přívoz

Od Regionálního muzea v Jílovém je vedena zpočátku po trase okružní až do Horního Studeného (stanoviště č. 4 a 5). Asi 100 m za stanovištěm č. 4 odbočuje jednosměrná větev do údolí. Její stanoviště jsou značena velkými písmeny.

stanoviště A: Bejčkova strouha, důl Anna
Při ústí této strouhy je žíla Anna. Byla otevřena v 18. století stejnojmennou štolou a jámou. Nad strouhou je nová hala závodu HAKI.
stanoviště B: Žilníky Klobásského pásma
Úzké údolí v Dolním Studeném bylo v minulém tisíciletí hojně hornicky využíváno. Svědčí o tom mnoho jam ve stráni a pinková pole většinou bez časového určení a jména. Pramen u cesty je výtokem důlních vod ze štoly sv. Prokopa.
stanoviště C: Štola sv. Josefa
Studenský potok kříží druhé historicky nejvíce dobývané Kocourské žilné pásmo. Jedna z mnoha starých důlních prací Štola sv. Josefa je dnes otevřena pro veřejnost od dubna do října v sobotu a v neděli od 9 do 17 hodin, jinak na požádání v Regionálním muzeu. Zde jsou obšírné informace o místě a jílovském zlatonosném revíru.
stanoviště D: Kocourský viadukt, gabro ve Studeném
Viadukt je technický unikát, klene se přes údolí Kocour ve výšce 41, 5 m. Jde o nejvyšší kamenný most ve střední Evropě. Vybudován byl v létech 1897 - 1900. Vlaky po něm jezdí od roku 1900, aniž by dodnes nesl známky nejmenšího poškození. Proti proudu potoka před viaduktem je soutěska s výškovým prahem, který je tvořen tělesem tvrdé černé horniny - gabra. Hornina je kameníky ceněna hlavně pro výrobu náhrobních desek a pomníků, nejblíže se těžila v Peceradech.
stanoviště E: Žampach
Území pravého břehu Sázavy bylo zvláště v dobách intenzivní těžby zlata hojně využíváno. Voda poháněla stroje k drcení rudy a oddělování zlata od rmutu (mlýny, puchýrny, stoupovny aj.). Zde končil vodní náhon od Kamenného Přívozu dlouhý 1400 m. Měl sloužit pro pohon vodotěžného stroje k odvodnění dolů.
stanoviště F: Styk hornin jílovkého pásma a středočeského plutonu
Panel obsahuje geologické mapy a řezy vysvětlující zdejší zajímavý odkryv. Proti proudu řeky jsou vyvřeliny středočeského plutonu, za potokem pak přeměněné horniny tzv. jílovského pásma, které jsou zlatonosné (lidově "styk žuly s břidlicí"). Na skále výskyt zajímavých rostlin, např. tařice skalní.
stanoviště G: Vodní náhon, řeka Sázava
Vodní náhon z Kamenného Přívozu na Žampach byl postaven v letech 1836 - 1841. Od objektu továrny je zasypán. Sázava od Kamenného Přívozu do Pikovic má spád 3,4%. Průměrná roční teplota vody je 10o C, průměrný průtok vody je 20 m3/s. Peřeje řeky (a celý úsek Týnec - Pikovice) má vodáckou obtížnost WW II, půjčovna lodí je v Týnci.
stanoviště H: Kamenný Přívoz
Panel s mapkou celé naučné stezky obsahuje informace o staré plavecké osadě. V 11. století zde vznikla osada Přívozec. Hlavní obživou obyvatel v minulých stoletích bylo plavení dřeva po Sázavě, práce v lomech (nedaleko Požárské lomy nad Prosečnicí) a v jílovských dolech těžba zlata. V č. p. 16 se narodil spisovatel dolního Posázaví Jan Morávek (1888 - 1958).

ŠTOLA sv. JOSEFA v Dolním Studeném

Již čtvrtý rok provozuje Regionální muzeum v Jílovém u Prahy Štolu sv. Josefa, která se stala nedílnou součástí expozice o zlatě, i když umístěnou 3 km od budovy muzea. Štola sv. Josefa je jedním z mnoha důlních děl významné části jílovského zlatonosného revíru - Kocourském žilném pásmu. Štola je zakreslena na jedné z nejstarších dochovaných map jílovského revíru z roku 1718. Není tedy vyloučeno, že těžařské společnosti pracující zde v 18. století, pokračovaly ve starém důlním díle, možná již z doby předhusické (nejslavnější období těžby, s velkým rozsahem důlních prací, bylo ve 14. století). Jmenována je v "Seznamu hor a cechů v obvodu královského horního úřadu v Jílovém" v druhé polovině 18. století, asi roku 1762, v Česnavském (Česenském) horstvu, jak se tato oblast nazývala. Jisté je, že původní štola se později rozrostla v důlní dílo, jehož přesný rozsah ani historie nejsou známy. Dále předkládáme některé zjistitelné údaje. Celková délka dosud známých chodeb je 280 m (z toho přístupno je 200 m). Profil chodeb je šikmý, odpovídající uložení hornin (metabazity), s mírným sklonem ve směru k řece Sázavě. Objem vytěženého materiálu z prostor, které jsou prozkoumány činí přibližně 1100 m3. Hlavní chodby mají sklon k ústí asi 6%. Pokud by těžební práce probíhaly středověkým způsobem ražení a vždy se pracovalo jen na jediném místě ražby, potom by práce na viditelném úseku dolu trvaly okolo 26 let. Vytěžená zlatá ruda byla z dolu dopravována povozy na pravý břeh Sázavy, na Žampach, kde byly rudní mlýny a kde se také ruda vypírala. Pravděpodobně se i hlušina dostávala z větší části k uložení na pravý břeh řeky, i k úpravě cesty tímto údolím. Přesnější zprávy z historie důlního díla, o výtěžnosti dolu ap. nejsou známy. Vzhledem k blízkosti dalších starých důlních prací zde ve stráni, není vyloučeno ani někdejší spojení dolu Josef s některou z nich. Mapa štoly sv. Josefa.

Štola je otevřena

Vstupné: dospělí 30,- Kč, školní děti 15,- Kč, rodina 70,- Kč

Prohlídka začíná každou půlhodinu ("fasováním" ochranných pomůcek - přilby a pláště). Žel, není možná pro handicapované spoluobčany a osoby trpící klaustrofobií. Ve štole je po celý rok stejná teplota, okolo 8 stupňů Celsia. Vaše dotazy zodpoví a informace podá provozovatel - Regionální muzeum v Jílovém u Prahy 241 950 791

Možností jak se dostat na místo, je několik. Doporučujeme vlak - posázavský Pacifik nebo bus MHD 332 ze stanice metra Budějovická. Mototuristy upozorňujeme, že parkování u štoly není možné! Nejbližší místa k parkování najdete v Jílovém (3 km), v Kamenném Přívoze (2 km), v Horním Studeném před závodem HAKI (1,5 km), na Žampachu (0,7 km) a v Dolním Studeném u památné lípy (0,5 km). Autobus zaparkuje jen v Jílovém nebo H. Studeném. Ze všech jmenovaných míst vede ke štole trasa naučné stezky Jílovské zlaté doly. Pět minut procházkou odtud roklí Kocour je další zajímavá technická památka - železniční viadukt (nejvyšší ve stř. Evropě - 42 m), v létě je možné se na Žampachu vykoupat v řece Sázavě. Zkrátka dobrý tip na výlet pro všechny věkové kategorie.

mapa KČT č.40 "Benešovsko a dolní Posázaví

Nahoru