Dopis domů
SK Shotokan Neratovice vyrazil v polovině srpna v pořadí už na deváté letní soustředění. Dva týdny strávili velcí i malí v rekreačním středisku Oáza ve Sloupu v Čechách v předhůří Lužických hor. Téměř osmdesát karatistů cvičilo dvakrát denně ve čtyřech tréninkových skupinách, děti byli navíc rozděleny do čtyřech družstev – klanů japonských rodů, v nichž po celých čtrnáct dní pod vedením daimiů – knížat Josefa Voráčka, Dominika Voráčka, Jirky Míky a Tomáše Nováka bojovali ve velké hře o čest i ceny. Vydařil se i výlet do Českého Švýcarska na Pravčickou bránu a do České Lípy, stezka odvahy, pyžamová párty i dva táboráky.
Ahoj maminko a tatínku,
Tak vám píšu ze soustředění ze Sloupu v Čechách.
Už se mi ani moc nestýská. Bulel jsem jenom první den, ale sensei říkal, že samuraj nesmí brečet. Taky říkal, že samuraj nezná bolest, hlad a žízeň a taky prý nemá močový měchýř. Proti stýskání mi taky pomáhají pohádky, chodí nám je číst vedoucí Kája nebo Jirka. Choděj taky do vedlejší chatky k holkám.
Jirka je novej vedoucí, ještě s námi nikdy nebyl. Ale je moc fajn. Hraje s námi fotbal, ale v týmu má skoro samý holky. S náma klukama ale zase chodí střílet ze vzduchovky, nemáme jen terče, ale taky střílíme na jablka. Zatím jsem ale jablko nikdy netrefil.
Dneska jsme s klukama měli leteckej den. Ponožky, holínky, karty, kšiltovku, šusťákovku a další věci jsme našli ležet před chatkou. Paní zdravotnici, která chodí bodovat pořádek se prý nelíbilo, že máme ponožky pod polštářem a kapesníky v botě pod postelí….
Vaří tady dobře, paní vedoucí kuchyně, které říkáme Šupinko, je moc hodná. Mají tady bezva knedlíky a omáčky. Úplně nejlepší je ale bufet u jídelny. Mají tam spoustu zmrzlin a ta nejlepší se jmenuje Modrý jazyk. Je levná a po ní máš celý den úplně modrou pusu, jazyk i zuby.
Jsme rozdělený do čtyř skupin – klanů. Já jsem v Okugavě, náš daimio je Dominik. Jeho brácha Pepa vede klan Sacuma a je zatím za námi. O první místo se přetahuje klan Jamamoto s Jirkou Mikáčem a Izumi s Tomášem. Za výhru dostáváme vždycky odměrku rejže, do takový zvláštní misky. Sensei říkal, že se to jmenuje koka a ve starém Japonsku se tím platilo. Svoje odměrky si taky musíme hlídat, protože senioři nám je můžou ukrást.
Zatím máme za sebou jen část her, ale je u nich hrozná sranda. Měli jsme třeba vymýšlet básničku nebo hrát různé scénky. Třeba u táboráku jsme hráli baladu o princezně a o hradu. Třeba Kamila a Michal se strašně srandovně namaskovali. Náš daimio Dominik taky při reklamě sám na sebe hrál Reno Reinse ze seriálu Odpadlík. Normálně má Dominik krátký hnědý vlasy, ale udělal si paruku z krepovýho papíru – žlutýho. To byla sranda... Tomáš Staroch zase hrál reportéra Standu Trotla z Tele Tele a Mikáč byl jako playboy. Všichni se strašně smáli.
Taky jsme měli přednášku, sensei nám povídal o Japonsku, samurajích a zbraních. Tak nám ukázal svoji katanu. Je přesně jako z filmu. Říkal, že podle Japonců se nemá katana vytahovat aniž by ji majitel použil. Trochu nás to vyděsilo, ale nakonec ji zase uklidil. Používá na nás jiný tresty – někdy je to kokosák, ale většinou musíme dělat kliky...
Všechno to povídání se musíme naučit, visí to na nástěnce. Pak se nás na to budou vedoucí ptát v klanových hrách. Taky se musíme naučit zacházet s buzolou, dávat první pomoc, uzlovat a musíme trénovat střílení z luku a ze vzduchovky.
Senioři a starší kluci a holky z áčka taky hrajou skoro pořád volejbal., někdy s nimi hraje i sensei. Občas se na ně koukám a podávám jim míče. Většinou ale blbnu s ostatníma. Hrajeme softbal nebo se houpeme na takový obrovský provazový houpačce zavěšený na stromě. Taky stavíme tunely v pískovišti. Teď ale máme pod jedním stromem rozestavěný obrovský město z mechu, klacíků a písku. Pomáhá nám stavět i vedoucí Jirka, postavil velikej fotbalovej stadion. Taky se chodíme koupat, sensei nám koupil bazén. Hlídá nás u něj Lucka nebo Kája, nesmí nás v něm být víc jak deset, ale i tak se vyblbneme. Hrajeme si na lochnesku nebo velrybu.
Hlavní jsou ale tréninky. Jsem zatím v déčku, protože mám nízkej pásek a jsem moc malej. Pak je céčko, béčko, kam chodějí senioři a kikiny a nelepší je áčko. Tam jsou jen ti nejlepší kluci a holky, třeba Linda a Mikáč. Nejhorší je běhání, před každým dopoledním tréninkem je běh. Vždycky hrozně funím…Jo, taky už mám dost špinavý kimono. Musím ale hrozně makat, protože půjdu na zkoušky na žlutej pásek a sensei bude hrozně přísnej. Taky nás bude zkoušet Linda, Jirka a pan Voráček.
Už musím jít, daimio nás volá, bude asi nějaká klanová hra. Přijedeme v neděli, přijďte si pro mě odpoledne na parkoviště.
Váš Pepík (Frantík, Karlík, Honzík, Lojzík)Takový dopis snad mohl poslat domů kterýkoliv z účastníků soustředění. Našemu pisateli - fiktivnímu malému karatistovi se dva týdny tréninků, her a výletů evidentně líbily. Těm skutečným karatistům a karatistkám se snad líbilo stejně.
Hlavní organizátor soustředění a trenér Zbyšek Petržílek, organizátoři her (Jana, Luboš, Milan, Zuzka), vedoucí (Kája, Jirka, Lucka), trenéři (Pepa, Linda, Jirka, Tomáš, Dominik) a zdravotnice Dana doufají, že soustředění bylo pro všechny zúčastněné děti jednou z nejhezčích částí prázdnin a těší se na další setkávání na trénincích, soustředěních a jiných společných akcích.